SMRT
Posetá nebesa tisíci hvězd,
do noci tmavé září.
Tvé smysly polechtá voňavý bez,
však postava temná kouzlo maří.
Kráčí v plášti
ušitém z hloubky noční černě.
Je matkou strachu a sestra zášti,
má v moci celé lidské plémě.
Kosa darovaná časem,
přesýpací hodiny v kostnaté ruce.
Sváže tvůj život tísnivým lasem,
zavře tě do kovové klece.
Klece tepané pro život tvůj,
čeká až z ní vyjdeš.
Před dvířky vždy ji najdeš,
duši temnou má jak hluboká tůň.
Smrt kráčí pod noční oblohou,
uvidí dívku nebohou.
Svištění kosy a pád těla,
odešla dívka osamělá.